Až třikrát větší riziko, že je někdo napadne. To dle psychologů hrozí lékařům a sestrám. Agresivita ve zdravotnických zařízeních má totiž svá specifika. Zdravotníci jednají tváří v tvář lidem, kteří čelí těžké životní zkoušce v podobě nemoci, hospitalizace, kteří se mnohdy cítí zranitelně v neznámém, sterilním prostředí. Těm, kteří zažívají intenzivní stres, strach, úzkost, zmatek, bolest a nejistotu.

Zdravotničtí pracovníci jsou konfrontováni s mnohdy negativními emocemi pacientů a jejich příbuznými, přičemž musejí bezchybně plnit běžné pracovní úkoly, spolupracovat v týmovém duchu se svými kolegy a efektivně komunikovat s lékaři, nadřízenými a jinými odborníky.

„Toto všechno může být zdrojem napětí, stresu a vyčerpání. Při práci s agresivními pacienty se nejvíce osvědčila dvě základní preventivní opatření, a to dostatečná informovanost a proškolení zdravotnického personálu a jasné metodické postupy daného pracoviště pro zvládání agresivního pacienta. Zdravotníci by měli mít možnost sdílet své zkušenosti v supervizních skupinách, které se velmi osvědčily nejen v zahraničí, ale i na mnohých českých pracovištích. Supervize nemusí být finančně náročná – supervizorem může být nejen placený odborník, ale i dostatečně vzdělaný pracovník (např. psycholog) ze spřátelené instituce. Supervize pak může fungovat formou vzájemné spolupráce. Pracovník, který bude v dobré tělesné i duševní kondici, mnohem lépe a klidněji zvládne agresivní výpady problémového pacienta. Naopak unavený, vystresovaný a podrážděný zdravotník agresivní jednání pacienta spíše podnítí,“ upozorňuje Pavel Caprata, jednatel a generální ředitel společnosti I. B. S. A. – czech, s. r. o.

Není tedy asi žádným překvapením, že v České republice rok od roku přibývá útoků na lékaře a zdravotnický personál. Ačkoli dříve se jednalo spíše o útoky verbální, v posledních letech se stále častěji lékaři a sestry setkávají s útoky fyzickými, které se mnohdy neobejdou bez následků na obětech.

Nejohroženějšími jsou pracovníci na urgentních příjmech a pracovníci v terénu. Příčin napadení je celá řada, nejčastěji se však jedná o vliv návykových látek, o psychiatrické poruchy či o nesouhlas pacienta se zdravotnickým výkonem.

Společnost I. B. S. A. – czech, s. r. o. proto v projektu Akademie lékařské obrany učí lékaře a zdravotnický personál, jak předcházet konfliktním situacím a útokům ze strany pacientů a návštěvníků lékařských zařízení.

Instruktoři sebeobrany společnosti I. B. S. A. – czech, s. r. o. cvičí v reálných podmínkách zdravotnických zařízení účinnou sebeobranu pracovníků ve zdravotnictví, a snižují tak riziko napadení a následně i zranění lékařů, zdravotnického personálu a návštěvníků lékařských zařízení.

Pro zvládání agresivního pacienta mají v projektu Akademie lékařské obrany jasné metodické postupy jak pro velká nemocniční zařízení, tak pro malé lékařské ordinace. Lektory kurzu pořádaných společností I. B. S. A. – czech, s.r.o. jsou specialisté – profesionálové z řad bezpečnostních útvarů.

A jak takový kurz Akademie lékařské obrany vypadá v praxi? Nemocniční zařízení navštíví dva bezpečnostní odborníci, kteří se seznámí s prostory a vyhodnotí hrozby a rizika problematiky v daném prostředí.

Kurz obsahuje odborné přednášky, praktické nácviky sebeobrany a modelových situací a seznamuje pracovníky zdravotnických zařízení se základy chování a jednání směřujících k předejití a případně i odvrácení násilného chování agresivních pacientů a návštěvníků zdravotnických zařízení. Cílem je snížení rizika napadení a následně i zranění pracovníků zdravotnického zařízení a jeho návštěvníků.

Nácvik probíhá v reálném prostředí, ve kterém se pracovníci běžně pohybují (chodby, ordinace, čekárny, kanceláře) – a to s ohledem na jejich běžné pracovní oblečení tak, aby se nácvik co nejvěrněji přiblížil reálné situaci.

Nácvik je směřován především na způsoby vyhnutí se samotnému fyzickému kontaktu s útočníkem a až poté, pokud není jiná možnost, na odvrácení útoku sebeobrannými technikami.

Zdravotníci jsou při přednášce seznámeni s možnými způsoby fyzického napadení, jak jim případně předejít, s psychologickými aspekty při napadení, s právními normami souvisejícími se sebeobranou, se základy vyjednávání v krizových situacích apod.

Neméně důležité je také seznámení s nejběžnějšími a nejúčinnějšími prostředky určené pro sebeobranu jako jsou např. teleskopický obušek, elektrický paralyzér, obranné spreje, taktická pera apod. a též improvizované prostředky sebeobrany a způsoby jejich použití.

Jedná se o soubor relativně malého počtu účinných, jednoduchých, snadno pochopitelných a osvojitelných technik a postupů, které vycházejí z různých sebeobranných systémů a poznatků předních evropských a světových odborníků na sebeobranu.

Následují modelové situace, které připraví pracovníky zdravotnických zařízení na konkrétní možnosti jejich napadení a poté jsou za pomoci instruktorů vedeni k takovému jednání, aby dokázali vyhrocení situace předejít, nebo se účinně agresorovi bránit.

Modelové situace zahrnují vše, s čím se zdravotníci doposud v souboru přednášek a praktického nácviku setkali. Komunikace a vyjednávání s agresorem se děje za dohledu psychologa – koordinátora krizového vyjednávání a jeho cílem je předejít napadení.

Jakmile agresor ztrácí racionální kontrolu, jsou již všechny psychologické metody zbytečné a je třeba agresora zklidnit jinými prostředky. Zde již na modelové situace dohlíží instruktor sebeobrany, který asistuje zdravotníkům při úspěšném zvládnutí dané modelové situace.

A samozřejmě nechybí ani představení a ukázka bezpečnostního vybavení. Zdravotnický personál je seznámen s různými druhy bezpečnostního vybavení od paralyzérů, taktických per přes obranné spreje až po osobní alarmy, které mohou být různého druhu.

Účastníci se také dozvědí, jak například bezpečně manipulovat se střelnou zbraní pro případ, že by k tomu byli v praxi donuceni vzniklou situací.