Vítáme Vás u třetího případu soukromého detektiva, který se vydal zjistit neznámého návštěvníka na chalupě.

3. Záhada staré chalupy

Klientka si objednala soukromého detektiva, aby zjistil, kdo chodí po půdě na její chalupě.

Soukromý detektiv v přítomnosti majitelky chalupy vyčkal do večerních hodin, kdy se, dle slov klientky, z půdy ozývají podezřelé zvuky. Z půdy se po nedlouhém čekání skutečně ozval nějaký zvuk. Připomínalo to praskání starého dřeva. Na půdu vedl jediný vchod z chodby chalupy. Po odemčení visacího zámku petlice u dvířek na půdu detektiv vystoupal po žebříku dovnitř. V ruce měl svítilnu a fotoaparát. Na půdě, kde rozsvítil světlo, bylo téměř prázdno. Jen v rohu bylo nějaké menší haraburdí. Dva vikýře ve střeše byly řádně zajištěny proti otevření. Na půdě nikdo nebyl a z vrstvy prachu na podlaze tam před detektivem nebyl nikdo dlouhých pár let. slabě se ozýval zvuk vrzajícího trámu. Soukromý detektiv vše řádně nafotil včetně neporušené vrstvy prachu na podlaze. Sešel dolů, aby klientce sdělil tu radostnou zprávu, že na půdě nikdo není a dlouho nikdo nebyl, leda duchové.

Když to uslyšela klientka, přesto že viděla i fotografie z půdy, rozčileně řekla, že to není možné, že na půdě určitě někdo byl a trvala si na svém. Soukromý detektiv si už asi po půl hodině agrumentování nevěděl rady, tak klientce poradil, ať zavolá na policii. to klientka hned udělala. Policie dala klientce nějaké telefonní číslo. Klientka tam vzápětí zavolala a ze sluchátka se ozvalo: “Psychiatrická léčebna, prosím…”

Později se soukromý detektiv dozvěděl, že paní “chalupářka” je místní policií velmi dobře známá. a jak bylo vidět, nevěděla si s ní zrovna rady.