Je tu léto a s ním spojené letní festivaly a četné další kulturní akce. Již několikátým rokem v České republice stoupá obliba a návštěvnost těchto akcí a zejména festivalů pod širým nebem. Ruku v ruce se zvyšující se návštěvností a oblibou těchto akcí jde samozřejmě růst nebezpečí ve formě růstu atraktivity měkkého cíle pro potenciální pachatele teroristických útoků.

Hromadné kulturní akce se řadí mezi tradiční měkké cíle a útoky na ně nejsou ve světě nijak vzácné. V nedávné době útok v Manchesteru, útok v Las Vegas, Istanbulu a mnoho dalších mají společný cíl – zasáhnout shromáždění návštěvníků, kteří přišli za zábavou a kulturou. Terorismus je tedy bezpochyby hrozba, kterou při těchto akcích nelze opomíjet, ale mnohem pravděpodobněji se setkáme s obecnou kriminalitou, která je s těmito akcemi rovněž tradičně spjatá. Pořadatelé tudíž mají před sebou velkou výzvu při organizaci bezpečnostních opatření pro ochranu svých návštěvníků proti všem škodlivým jevům a rizikům, které s sebou akce přináší.

Zabezpečení velkých kulturních akcí není překvapivě v ČR nijak upraveno zákonem. Regulace se dají najít na úseku požární ochrany nebo spolupráce s IZS v rámci krajských vyhlášek, ale celostátně neexistuje jednotný legislativní rámec pro pořadatele, podle kterého by mohli nebo lépe měli postupovat. Výsledná opatření v oblasti komerční bezpečnosti tedy závisí zejména na úvaze samotných pořadatelů. Do této úvahy se samozřejmě velice často zohledňují ekonomické faktory a velice špatná průkaznost efektivity opatření. Mnohokrát se setkáme s tím, že bezpečnostní opatření míří spíše na ochranu ekonomických zájmů, například zákaz vnášení jídla a nápojů, nebo na ochranu majetku pořadatele, ale nikoliv samotných návštěvníků a mnoho dalších podobných příkladů. Pro mnohé pořadatele stále zůstává výdaj na bezpečnost nenávratnou investicí, která stěží prokáže svou účelnost a návratnost. Návštěvníci si zvykli na obecnou kriminalitu a tudíž ztráty a krádeže některých svých osobních věcí již vůbec nehlásí a snaží se tomu sami předcházet. Pokud srovnáme situaci se zahraničím, lze konstatovat, že v mnoha vyspělých státech je samozřejmé, že se návštěvník nemusí o bezpečnost svou a svých věcí příliš obávat a pořadatelé mu připravují mnoho účinných nástrojů, jak bezpečnost řešit.

Ve směru k návštěvníkům mohou pořadatelé již včas vyvinout dostatečnou komunikaci nejen návštěvního řádu, který upravuje podmínky účasti na akci, ale i podmínek úschovy zavazadel, nabíjení a úschovy telefonů, příjezdové cesty a parkování, seznam zakázaných předmětů a základní bezpečnostní pokyny s evakuačním plánkem, krizovými čísly pro komunikaci nebo dokonce možnost stažení aplikace od pořadatele, která bude návštěvníka o všech těchto opatřeních informovat před i v průběhu celé akce, dokáže s návštěvníkem komunikovat v krizi a dává návštěvníkovi možnost samostatně nahlásit podezřelé předměty, osoby a obecná rizika. Zapojení návštěvníka před akcí je krok, který usnadní jeho příchod a s ním spojené kontroly, ale dokáže návštěvníka i připravit na možnosti, které v případě krize má a vtahuje ho tak do iniciativy při zajišťování celkové bezpečnosti. Realita je v současnosti velice odlišná. Z pohledu návštěvníka se velice obtížně dohledáte bezpečnostních pracovníků v prostoru samotné akce, a pokud ano, nedokáží Vám pomoci a na Vaše podněty pravděpodobně nebudou ani schopni adekvátně reagovat. V případě krize nevíte, kam se máte obrátit pro bližší informace, jak řešit zdravotní komplikace nebo třeba kde ohlásit krádež. Ve všech těchto ohledech mají pořadatelé stále ke svým návštěvníkům jistý deficit v poskytovaných službách.

Bezpečnost na každé kulturní akci počíná běžet provedením analýzy ohroženosti, kam se promítnou všechna zamýšlená specifika akce, jako je její kulturní nebo náboženský význam, počet návštěvníků, datum konání, zvolené místo konání, symbolika akce, generační a typové složení účastníků, vystupující a hosté, cíle akce a další faktory, které ovlivňují rozhodování pachatelů trestné činnosti. Analýza nám napoví, jaká je atraktivita cíle pro pachatele konkrétní trestné činnosti nebo útočníky s teroristickým záměrem. Jako reakci na analýzu je třeba připravit bezpečnostní projekt, který zohlední všechna definovaná rizika.

Bezpečnostní projekt velké kulturní akce počíná běžet již při samotném výběru lokality, přípravy programu, dispozičního uspořádání, tvorbou zón, logistického plánu příjezdu techniky, personálu i účastníků samotných. Již pro tyto kroky je obvyklé mít v užším týmu akce bezpečnostního specialistu, který dokáže otázky bezpečnosti promítnout do samotné podoby akce. Je zde řeč o environmentální bezpečnosti, kde se řeší například přístupové cesty, zabránění vytváření front na otevřených prostranstvích, rozložení davu návštěvníků rovnoměrně na celou plochu konání, znemožnění průjezdu vozidla mezi návštěvníky, přístupové cesty pro záchranné složky a koncepce únikových cest a způsobu provedení evakuace. Všechny tyto aspekty, jakmile jsou rozhodnuty, jsou zapracovány do podoby celé akce. Následuje krok druhý a tím je koordinace všech elementů bezpečnostního systému. Obvyklé prvky jsou fyzická bezpečnost a prevence, zdravotní bezpečnost, požární bezpečnost, složky integrovaného záchranného systému, preventivní hlídky, bezpečnostní technologie, komunikační prostředky a činnost krizového centra pořadatele. Je třeba pro tyto systémy nastavit vzájemné propojení a stanovit přesahy, body styku, komunikace a spolupůsobení. Následně se vše propojí do celkového uceleného systému, jehož funkčnost je předem třeba vyzkoušet za účasti zástupců všech složek. Součástí tohoto propojování jsou kooperační řády, smluvené postupy pro komunikaci a zásah i rozhodovací pravomoci v případě krize nebo třeba komunikační systém směrem k návštěvníkům.

Bezpečnostní technologie, které jsou jedním z elementů, stojí za zmínku ve světle jejich překotného vývoje a technické evoluce. Dnešní doba poskytuje pořadatelům mnoho technických řešení a nápadů, které v bezpečnosti celé akce hrají velmi významnou roli a celé snažení bezpečnostního projektu dokáží jeho aktérům značně ulehčit a zefektivnit. Jmenovat můžeme třeba informační systémy pro návštěvníky, včetně již zmiňované aplikace do mobilních telefonů, mobilní kamerové systémy, které dokáží na velkou vzdálenost rozpoznávat obličeje, monitorovací systémy, směrovače front, perforační bariéry proti vozidlům, chytré ploty s evakuačními východy, světelnou signalizaci, nezávislou datovou komunikaci mezi pořadateli, ochranu proti neautorizovaným dronům, tísňové hlásiče a mnoho dalšího. Všechny technické novinky nebo již tradiční technologie budou vždy jen tak silné, jaká je jejich obsluha a ta bude vždy jen tak efektivní jako všechny složky s ní spojené. Lze tedy konstatovat, že bezpečnostní projekt, který utváří bezpečnostní systém, je složitý řetězec důkladně promyšlených kroků v reakci na aktuální rizika akce samotné a jejích návštěvníků.

Všechny výše popsané body vypadají jako souhrn všech možných opatření a nelze již návštěvníkovi poskytnout větší bezpečnostní komfort. Není to však pravda. Vraťme se k analýze ohroženosti akce a zkusme něco podobného vytvořit na osobu návštěvníka. Co vše mu hrozí a v čem všem jeho osobní hrozbu můžeme jako pořadatelé snížit? Mnoho lidí napadne již zmíněná majetková trestná činnost, ale na akcích v ČR jsou návštěvníci vystaveni celé paletě dalších typů trestné činnosti, ať již organizované, nebo náhodné. Je třeba vzít i v potaz, že některé trestné činy jsou namířeny proti konkrétní cílové skupině návštěvníků. Zmínit můžeme například mravnostní trestnou činnost, která je na těchto akcích velice latentní a špatně průkazná. Oběti této trestné činnosti si své zážitky velice často nechávají pro sebe. Další kapitolou je drogová scéna, která se festival od festivalu liší podle cílové skupiny návštěvníků, ale je to v poslední době nevyhnutelný fenomén, dále například vandalismus a celá řada přestupkového chování. V zájmu pořadatele by mělo být nejen objasňování této trestné činnosti ve spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, ale i samotná prevence této trestné činnosti, která může mít počátky v osvětě návštěvníků, zřízení kontaktních krizových bodů s interventy, kteří budou mít návaznost na krizový štáb akce a integrovaný záchranný systém, lze technicky definovat nádoby na nápoje, aby nejen nikomu neublížily, ale aby nebylo ani možné například nepozorovaně přihodit omamnou látku. Někde se lze setkat s náramkem, který obdrží návštěvník na základě registrace, kde uvede své zdravotní údaje, omezení, nouzové kontakty atp., někde se lze setkat třeba s noclehárnou pro osoby, které nemohou najít své ubytování nebo obdobu záchytné stanice apod. Řešení v oblasti prevence je mnoho a na počátku jejich řešení je zmíněná analýza ohroženosti návštěvníka, která bohužel v ČR není běžnou součástí bezpečnostních projektů velkých a věhlasných akcí, natož těch menších. Naše kultura je zatím zaměřena na vlastní svépomoc návštěvníka, což se ale v mnoha případech ukázalo jako naprosto neefektivní a v případě hromadných krizí pak každý tendenčně jedná jako individualita bez respektu k pokynům pořadatelů a mnohokrát s tragickými následky, třeba ve formě ušlapání. Pokud se však na kulturní akci podaří vytvořit sounáležitost mezi pořadatelem a návštěvníkem a v lepším případě i mezi návštěvníky navzájem, je řešení bezpečnostní prevence o mnoho snazší.

Autor: Mgr. David ROŽEK, CPP®