Dnešní ráno mě trochu donutilo se zamyslet nad dnešním světem, či hlavně nad chování lidí k sobě.

Jela jsem autem po jedné pražské magistrále a za křižovatkou uviděla dvě auta na blikačkách, stojící v odstavném pruhu. Asi nějaká nehoda, kolize, či třeba jen stáří známí, co se potkali, pomyslela jsem si. Při přiblížení blíže mě zaujala jedna věc. Pohybuji se ve sféře bezpečnosti delší dobu a pár kurzy a zkušenosti jsem si prošla. Pán z prvního auta mě zaujal jeho postojem, držení postavy a chůze, jakou se přibližoval k druhému pánovi, který šel mu naproti z auta zastaveného níže. Alarmující pro mě byl obušek v ruce prvního a poté jsem jen zahlédla v postranním úhlu při míjení celé situace zrychlený pohyb prvního pána a hned jsem věděla jaká bije. Nejspíše nějaká dopravní kolize, při které se naštěstí nikomu nic nestalo (obě auta byla v pořádku), ale bohužel neznám a snad ani nechci znát vývoj situace poté. Ale něco mi říká, že tam se již něco někomu stalo.

V poslední době mi přijde že každou chvíli čtu na internetu, v denním tisku, v médiích ohledně nehorázného chování účastníků v silničním provozu. Dobržďování, nebezpečné předjíždění, rychlá jízda, přímé ohrožení na životě. Na druhou stranu agrese řidičů, kteří jsou ohroženi. Někdy sami něco zaviníte a rozhodně ne úmyslně a co se stane? Vyletí na vás bouchač a ublíží vám více než jste ublížila vy jemu. Nechci zde moralizovat, či soudit, neznám a nebyla jsem při žádné situaci přímým svědkem. Ale je potřeba tolik násilí? Je potřeba dělat svět ještě „horší“ než je?

V rámci všech aspektů a okolností nabízí Asociace osobních strážců České republiky mnoho různorodých kurzů a seminářů. Od bezpečné jízdy přes kurz osobního řidiče. Od lékařské akademie po chování během teroristických útoků. Od krizové komunikace po sebeobranu. Lépe se naučit jak jednat, než se chovat agresivně.