Již přes 5 let, Sýrii, stát v Jihozápadní Asii, řazenou k zemím Blízkého východu, zužuje občanská válka, která obrátila v zemi snad každý kámen naruby. Vše začalo 15. března 2011, kdy během tzv. arabského jara byly napadeni demonstranti syrskou armádou. Toto se rozvinulo do povstání významné části obyvatelstva a v roce 2012 to eskalovalo do občanské války, trvající dodnes.

Nejvýznamnějšími strany konfliktu jsou vláda prezidenta Asada, která chce potlačit povstání a udržet si vládu nad celou zemí, umírnění rebelové, kteří požadují ukončení trvající vlády, syrští Kurdové, kteří usilují o co největší autonomii až samostatnost svých teritorií a islamisté reprezentující navzájem soupeřící Islámský stát a Al Kajdu.

Na této válce není nic hezkého, pozitivního, ani co by dokázalo člověka povzbudit. Ale i přes všechna úskalí a problémy spojené s životem tam, se najde pár světlých situací, které dokáží alespoň určitým způsobem posílit morálku a sílu žít a jít dál pro lidi tak živořící.

Jedním z těchto světel je pojízdná dílna, která vyrábí protézy a staví oběti opět na „nohy”. Dvojice techniků vyrábí na míru pacientům, kteří přežili krvavé střety. Dalším zábleskem jsou kantoři, kteří i přes nepříznivé podmínky, které v zemi vládnou, se snaží dětem zajistit vzdělání a určitou možnost do budoucna na lepší život. Vzhledem k situaci vyučují, kde se dá – sklep, či karavan, holá pláň, či díra ve skále. Přes milion dětí a nezletilých se totiž řadí k uprchlíkům, žijící v Turecku, kde musí jakýmkoliv způsobem zabezpečit rodinu, neboť jejich otcové umřeli ve válce. Tím pádem zanedbávají školní docházku a za minimální plat otročí v místních textilkách. Bohužel pro mnohé rodiny je jejich práce jedinou formou výdělku.

V Daráji, která je již dlouhé roky v obložení vládními vojsky, si lidí žijící tam zvykly na hlad, chudobu a jiné válečné strasti. I přes to vše se snaží zachránit místní kulturu, která pro mnoho Syřanů znamená mnoho. Nejeden z nich je pyšný na historii, kterou Sýrie má. Proto riskují svůj vlastní život a z rozbombardovaných staveb zachraňují literaturu, kterou shromažďují do podzemní knihovny, vybudovanou speciálně pro tyto účely. Studenti se chvilku za začátku obléhání města, které začalo v roce 2012, rozhodli, že aby mohli pokračovat ve studiu a samo vzdělávání, je potřeba zachránit co se dá. Za 4 roky usilovné práce se jim podařilo zachránit 14 tisíc knih. Pro porovnání, za stejnou dobu ve městě zemřeli dva tisíce lidí. Přesná poloha knihovny je většině obyvatel neznámá, hlavně z důvodu, aby na ní nezaútočili povstalci, kteří ovládají většinu města. Knihy slouží jak dětem k samo vzdělávání, tak pro ošetřovatele v místní nemocnici, ale mnozí obyvatelé si i přes to vše udržují při životě svou lásku ke knihám. Zároveň dobrovolníky v boji motivují. Knihy jim dodávají sílu na plánování života na dobu, až bude syrský prezident pryč. Rádi by se stali svobodným národem.

Asi jako dalších statisíce lidí, žijící na pokraji chudoby v rozvalinách kdyby nádherné země, která je již zpustošena více, než bylo Německo či Japonsko po kapitulaci.