Jaký je rozdíl mezi agentem a špionem nebo mezi zpravodajcem a zpravodajem? V čem se liší válečné operace a operace jiné než válka? A jaké máme u nás zpravodajské služby a kdo je řídí? Tyto a mnohé další, v realitě dnešní České republiky v současnosti značně aktuální otázky – a odpovědi na ně – padly na semináři pořádané společností Exanpro tento týden v Praze.

Firma Exanpro, zastoupená bývalým zpravodajcem Vojenského zpravodajství Jiřím Wagnerem, se zaměřuje na strategické, taktické i operační analýzy, přičemž využívá jeho dlouholetých zkušeností i kontaktů získaných v rámci služby u Vojenského zpravodajství, jedné ze tří českých tajných služeb.

„Do armády jsem nastoupil ve svých čtrnácti letech a odešel z ní na vlastní žádost v roce 2014,“ říká Wagner. Ve svém prvním semináři – další budou pravidelně následovat – se zaměřil na otázky získávání a analýzy informací, vztahu zpravodajských služeb a politiků, světa tajných služeb a novinářů a také v dnešní době stále častějšího ovlivňování veřejnosti skrze upravené výstupy zpravodajských služeb. To je podle Wagnera typické hlavně pro silné a mocné zpravodajské centrály, např. CIA nebo FSB, jak se třeba ukázalo při fake news o chemických zbraních v Iráku.

Tato zpráva se stala záminkou pro rozpoutání tzv. druhé války v Zálivu a z ní od té doby pokračující vlny válek a terorismu po celém světě. Sám Wagner se podle svých slov ve své předchozí službě řídil zásadou, že zpravodajci získané informace se tak, jak jsou, předají nadřízeným a politikům, kteří zpravodajské služby úkolují (už nyní je to v případech jak BIS a ÚZSI, tak VZ toliko vláda nebo prezident, takže snahy premiéra v demisi Babiše o získání pravomocí je řídit jdou proti zákonu o zpravodajských službách č. 153/1994 Sb). Nepracoval jsem pro americké, ani pro ruské, ale české zájmy, a protože si třeba Česká televize myslí, že kdo není s Američany, je Putinovou loutkou, vím, že mně do svých pořadů nikdy nepozvou,“ říká Wagner.

Wagner také ve svém semináři zmínil časté problémy a omyly, které vyplývají z práce novinářů, kteří o zpravodajských službách a jejich práci informují. Ty vznikají jak omylem, z neznalosti problematiky a odborné terminologie, tak i záměrně. Zmínil konkrétně novináře Jaroslava Spurného z Respektu, kterého prezident Miloš Zeman označil za médium financované kontroverzním podnikatelem a miliardářem Zdeňkem Bakalou, nebo Američany a českou vládou spolufinancovaný think tank Evropské hodnoty s v Jakubem Jandou v jeho správní radě a na vrcholu jeho řídícího managamentu. „Význam informací, jejich získání a strategické rozhodování podle nich stále roste,“ upozorňuje exšpion Jiří Wagner.