Před pěti lety udělil odcházející prezident Václav Klaus amnestii. Věznice byly přeplněné a tohle mělo situaci zlepšit. Na svobodu se dostalo přes 6 400 vězňů. Řešení to bylo jen krátkodobé. Dnes je totiž stav českých věznic velmi podobný jako před amnestií.

Vězeňská služba eviduje v 35 věznicích 21 808 osob. Přitom míst pro ně je téměř o 800 méně, a proto se leckde musí „zmáčknout“.

V pražské Vazební věznici Pankrác to pocítili nedávno. Na rozdíl od klasické věznice tam jsou lidé, kteří na svůj rozsudek teprve čekají. Věznice má přísná pravidla týkající se toho, kteří obvinění spolu mohou sdílet celu.

Například obviněný, v jehož soudním procesu nevyslechl soud všechny svědky, se může stýkat jen s obviněnými, jejichž případy jsou ve stejném stadiu, ale jsou souzeni pro jiný trestný čin. „Poprvé trestaný nesmí být s vícekrát trestaným. Mladší nemůžou být se staršími,“ popisuje jedna z pracovnic věznice.

„Nedávno jsme kvůli rekonstrukci museli několik cel uzavřít, a to pak nebylo jednoduché všechny obviněné podle těchto pravidel nakombinovat. Ale zvládli jsme to. Nic jiného nám ani nezbývalo, protože podmínky máme opravdu pevně dané,“ dodává již citovaná pracovnice pankrácké věznice.

Důvodem nedostačujících kapacit je vysoká recidiva. „Náš systém neumí lidi napravit a začlenit do společnosti. Spousta z nich vychází na svobodu s dluhem a bez práce. Takže sedm z deseti jde do vězení zpátky,“ vysvětluje právník Milan Svoboda z kanceláře ombudsmanky, který se před pár lety podílel na výzkumu podmínek ve věznicích.

Vrchní dozorce z Pankráce jeho slova potvrzuje. „Byla amnestie a po dvou letech jsem jich spoustu viděl zase zpátky,“ konstatuje. Podmínky v této vazební věznici by snad každý člověk zvenčí označil za drsné, vězni se ale prý personálu často svěřují, že se tam mají lépe než venku. Teplo a jídlo mají zajištěné. Když se jim něco stane, postarají se o ně v místní nemocnici, jelikož jim stát po dobu pobytu platí zdravotní a sociální pojištění.

Zpráva ombudsmanky z roku 2014 a 2015 vyhodnotila, že ve věznicích s plnou kapacitou jsou horší životní podmínky pro vězně i pracovníky. Vrchní dozorce z Pankráce si to ale nemyslí. „Je to tu pořád stejné. Jen jsme mnohem zahlcenější administrativou. Musíme vést na jednom oddělení záznamy o padesáti vězních, standardem by bylo třicet pět,“ míní.

Vesnice vězně nechtějí

Nejlépe celou situaci ilustruje příběh nápravného zařízení Drahonice. Místní věznici po amnestii kvůli nepotřebnosti zavřeli. Před rokem ji zase museli obnovit.

Minulý pátek při otevření nových patnácti míst v detenčním zařízení v Brně ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) oznámil záměr rozšířit věznici v Jiřicích na Nymbursku o dalších 200 míst.

V plánu je i výstavba nových věznic. Jenže ministerstvo spravedlnosti a Vězeňská služba často naráží na neochotu obcí je přijmout. Takhle si správa věznic vyhlédla budovu na prodej v Proboštově na Teplicku. V bývalém sídle stavební firmy Geoindustrie mělo vzniknout pro vězně 360 míst. Začátkem letošního roku ale budovu koupila obec, aby ji ministerstvu spravedlnosti „vyfoukla“.

„Měli jsme více důvodů a jedním z nich bylo, že naši lidé se věznice poblíž zastavěné části obce obávali,“ okomentovala koupi starostka Proboštova Jana Čermáková. To starostka Jiřic Miroslava Mičková s rozšířením věznice v jejich obci problém nemá. „Místní se s věznicí už sžili,“ reagovala.

V plánu je výstavba dalších nových věznic. Vězeňská služba ale nechce být příliš konkrétní v místech, kde věznice plánují vystavit. Nejdříve to totiž chce sdělit místním. „Jako nejpotřebnější se jeví věznice na jihu Čech. Je tam pouze jedna malá vazební věznice v Českých Budějovicích. Předpokládáme, že nová věznice bude mít 800 míst. Vytipované lokality v tuto chvíli ale komentovat do médií nebudu,“ sdělila mluvčí vězeňské služby Petra Kučerová.

Soudce: Není nad trest vězení

Podle Milana Svobody z kanceláře Veřejného ochránce práv mají přeplněné věznice u nás ještě jeden důvod. Soudci u nás dávají v porovnání se sousedním Rakouskem nebo Německem výrazně více nepodmíněných trestů. „Řešením by bylo ukládání více peněžitých trestů,“ poznamenal Svoboda z kanceláře ombudsmanky.

Jenže soudci to vnímají skepticky. Miroslav Čapek z Teplic finanční tresty dávat nechce, protože vymáhání peněz po odsouzených bývá někdy nákladnější.

„Uměl bych si to představit, kdyby byl náš systém nastavený jinak. Například by odsouzený musel peníze zaplatit do dvou týdnů, jinak by šel sedět, aby ho to motivovalo. Ale takto se peněžité tresty pořád oddalují, pak to musí řešit exekutoři a náklady státu stoupají, až se peněžitý trest vůbec nevyplatí,“ myslí si Čapek.

Ani domácímu vězení jako trestu není nakloněn. „Domácí vězení není vězení. Člověk chodí do práce, má povolené vycházky a vlastně se ve výsledku jeho život tolik neliší od života lidí, kteří nic neudělali,“ dodává Čapek.

Názor by změnil, pokud by v Česku fungovaly kvalitní elektronické náramky monitorující odsouzené v jejich domovech. Ministerstvo spravedlnosti je připravuje léta. Slíbilo už několik termínů jejich zavedení do praxe. Naposledy to mělo být v červenci. „Zavedení náramků vyžaduje nanejvýš pečlivou přípravu. Ačkoli se červencový termín spuštění jevil jako reálný, rozhodli jsme se ostrý start posunout,“ vyjádřilo se ministerstvo na webu.